| Mýtus | Důsledky mýtu | Reálná situace |
|---|---|---|
| 1. Kdo se chce zabít, nemluví o tom. | Důsledkem je nevěnování
pozornosti osobám, které se
svými sebevražednými myšlenkami netají nebo sebevraždou dokonce vyhrožují. |
Devět z deseti lidí, kteří spáchají sebevraždu,
se se svými myšlenkami někomu předem svěří. Okolí ale přesto jejich sebevražedné úmysly neodhalí. |
| 2. Kdo o sebevraždě nemluví, nic si neudělá. | Důsledkem je nedocenění
které jsou chápány špatně, např. jako způsob vydírání, manipulace či chvástání. |
Každý, kdo spáchá sebevraždu, vyjádří předtím
své úmysly verbálně, výhružkami, pomocí gest nebo radikální změnou v chování.. |
| 3. Člověk, který se chystá spáchat sebevraždu, nevysílá žádné varovné signály. | Varovné signály, jež předcházejí sebevraždě, jsou zcela ignorovány. |
|
| 4. Sebevraždě nelze předejít, neboť jde o impulzivní čin. | Omezuje možnosti prevence.
Podle této představy docház
k sebevraždě impulzivně, nelze ji tudíž předvídat ani jí předejít. |
U všech sebevrahů se před činem objevují různé symptomy, které souhrnně nazýváme presuicidálním syndromem. Mezi jeho symptomy patří částečný útlum v citové a intelektuální oblasti, zmírnění agresivního chování vůči okolí a jeho zaměření směrem k vlastní osobě, živé představy a obrazy o sebevraždě. Včasné zaznamenání těchto příznaků může zabránit plánované sebevraždě. |
| 5. Hovory o sebevraždě mohou osobu, která je ohrožena, k tomuto činu podnítit. | Důsledkem je strach hovořit na téma sebevraždy s osobou, která patří do rizikové skupiny. | Je prokázáno, že hovory o sebevraždě s lidmi
v rizikové skupině může zmírnit nebezpečí sebevražedného jednání. Toto téma v žádném případě neponouká, nesvádí k sebevraždě ani nevnáší do mysli ohrožené osoby sebevražedné myšlenky. Naopak často představuje jediný způsob, jak identifikovat a analyzovat sebevražedné úmysly dotyčné osoby.. |
| 6. Sebevrah si přeje zemřít. | Tento stereotyp se snaží ospravedlňovat smrt
vlastní rukou u lidí, kteří sebevraždu spáchali, až dotyčná osoba dříve nebo později zamýšlený č in uskuteční. |
V drtivé většině případů si sebevrah nepřeje ani tak zemřít, jako spíše uniknout bolesti, která se zdá být nesnesitelná a bez viditelného konce. |
| 7. Ten, kdo má v úmyslu spáchat sebevraždu, je zbabělec. | Snaží se vypořádat se sebevraždou tím, že ji označí za negativní lidskou vlastnost. | Lidé se sebevražednými úmysly nejsou ani stateční,
ani zbabělí. Jsou to lidé, kteří trpí. Statečnost a zbabělost jsou lidské vlastnosti, které nelze měřit podle počtu pokusů o sebevraždu. |
| 8. Ten, kdo má v úmyslu spáchat sebevraždu, je odvážný člověk. | Snaží se vypořádat se sebevraždou tím, že ji označí |
Copyright © 2015 • Jan Valouch