Sebevražda?!

Duševní nemoci

Mezi duševní nemocí a sebevraždou existuje významná spojitost. 90% lidí, kteří spáchají
sebevraždu, trpí jednou či více psychiatrickými poruchami. Riziko sebevraždy je větší v
raných fázích nemoci a během prvního půl roku po propuštění z psychiatrického zařízení.
Duševní nemoci spojené s vyšším počtem sebevražd jsou: schizofrenie, deprese, bipolární
poruchy, neurotické poruchy, poruchy osobnosti a poruchy příjmu potravy.

Schizofrenie: sebevražda je hlavní příčinou předčasného úmrtí u lidí trpících schizofrenií.
Odhaduje se zhruba 10% až 13% dokonaných sebevražd a 40% pokusů o sebevraždu. Lidé se
schizofrenií sdílejí s obecnou populací tytéž rizikové faktory uvedené výše. Kromě toho zde
ale existují specifické faktory, které mohou znamenat zvýšené riziko sebevražedného jednání:

• Pozitivní symptomy (bludy a halucinace ponoukající k sebevraždě).
• Připojující se depresivní stavy.
• Nedostatek péče nebo nedůvěra k pomoci zvenčí.
• Akademické vzdělání a vysoké nároky na výkonnost.
• Vysoké IQ.
• Velký počet zažitých recidiv.
• Zhoršení společenského a profesního postavení v důsledku nemoci.
• Užívání návykových látek: v případě osob se schizofrenií je významnější nadužívání drog
  než alkoholu.

Deprese: je jednou z nejběžněji se vyskytujících duševních zdravotních potíží na světě. Podle
odhadů Světové zdravotnické organizace trpí v tuto chvíli depresí 121 milionů lidí, z toho
5,8% mužů a 9,5% žen každoročně prožije depresivní epizodu. Do roku 2020 se deprese
pravděpodobně stane druhou nejrozšířenější příčinou nemocnosti, hned po kardiovaskulárních
onemocněních. Po seznámení s těmito údaji nás může o to více zarazit fakt, že toto
psychiatrické onemocnění vede ze všech nejčastěji k sebevraždě. Odhaduje se, že riziko
sebevraždy se u lidí s depresí pohybuje mezi 10% a 15%. Deprese zahrnuje široké spektrum
prožitků a množství forem výskytu, od mírných po velice závažné a od přechodných k
trvalým, přičemž riziko sebevraždy značně kolísá v závislosti na typu depresivní poruchy.
Vzhledem k velkému počtu sebevražd u populace trpící depresí a s poukazem na široký
výskyt deprese mezi lidmi, kteří končí život sebevraždou (u 20% až 60% sebevrahů byl
konstatován labilní duševní stav), je nezbytně nutné, aby ti, kteří trpí depresí, bezpodmínečně
vyhledali odbornou pomoc, díky níž se může riziko sebevraždy výrazně snížit. Na druhou
stranu je ale vždy třeba rozlišovat mezi smutkem jako průvodním jevem depresivní poruchy, a
smutkem, který zažívají lidé v obzvláště těžkých životních situacích. V zásadě platí, že
normální stavy duševní bolesti nebo smutku trvají kratší dobu a mají menší dopad na jedince
než ty samé stavy provázející klinickou depresi. Navíc v případě nepatologických duševních
problémů nedochází ke zvýšení rizika sebevraždy.

Bipolární porucha: je rozšířené onemocnění a mezi duševními nemocemi zaujímá druhé místo na světovém žebříčku nemocnosti, hned po unipolární depresi. Riziko sebevraždy u
osob s tímto onemocněním je zhruba pětkrát větší než u obecné populace. K sebevraždě
dochází většinou v období příliš velkého emocionálního tlaku v zaměstnání, během studia
nebo při rodinných krizích. Velký počet jedinců trpících bipolární poruchou může vést zcela
normální život, pokud se jim dostane potřebné péče.

Neurotické poruchy: téměř 20% osob trpících nějakou formou neurotické poruchy se pokusí o sebevraždu. Pokud se tyto poruchy nacházejí v kombinaci s depresí, riziko spáchání
sebevraždy výrazně narůstá. Neurotické poruchy s největším zastoupením v tomto ohledu
jsou: sociální fobie, obsedantně kompulzivní porucha a generalizovaná úzkostná porucha.

Poruchy osobnosti: charakteristické rysy vlastní poruchám osobnosti mohou spoluurčovat formu sebevražedného jednání různě: podobně jako je tomu u jiných duševních poruch, jako
jsou deprese nebo užívání návykových látek, objevují se příznaky jako abnormální věnování
pozornosti problémům v mezilidských vztazích a ve společenském styku nebo snížená
schopnost čelit fyzickým a duševním potížím. U těchto poruch je riziko sebevraždy šestkrát
vyšší. Poruchy osobnosti nejčastěji spojované se sebevražedným chováním jsou: hraniční a
hysterické poruchy osobnosti, asociální poruchy a narcismus.

Poruchy příjmu potravy: mají ze všech duševních onemocnění na svědomí nejvyšší počet
úmrtí. V tomto čísle jsou zahrnuty jak případy sebevražd, tak úmrtí zapříčiněná zdravotními
komplikacemi přímo spojenými s touto poruchou. Prevalence pokusů o sebevraždu je o něco
menší u osob s mentální anorexií, které 6 jsou léčeny ambulantně (16%) než u osob trpících
bulimií, léčených ambulantně (23%) či při hospitalizaci (39%). Nejvyšší ukazatele najdeme v
případě osob s bulimií, u kterých je zároveň diagnostikováno nadužívání návykových látek (54%).