Co dělat poté?
Sebevražedný pokus nezasáhne pouze samotného suicidanta, ale rovněž jeho
nejbližší - rodinu a přátele. Příbuzní i přátelé mohou prožívat pocity viny, ale i pocity křivdy, protože
se domnívají, že na ně sebevrah nebral žádný ohled. I oni mají své problémy a neřeší je takovým způsobem.
Sebevraždu lze chápat nejenom jako odmítnutí vlastního života, je možné jí rozumět i jako odmítnutí všech dosavadních vztahů s lidmi.
Pokud jsi se pokusil/a o sebevraždu ty sám/sama…
Pravděpodobně teď cítíš všeobecné vyčerpání, velkou zlost, ponížení a zároveň stud.
To všechno je úplně normální, protože reakce okolí na tvé jednání a propuštění ze
zdravotnického zařízení představují nadměrnou psychickou zátěž. Měl/a bys ale vědět,
že zlepšení celkového zdravotního stavu, překonání všech negativních pocitů a návrat
do normálního a života poskytujícího uspokojení jsou na dosah ruky. Čeká na tebe
budoucnost, kde sebevražedné úvahy nemají vůbec místo, nebo kde se s nimi naučíš žít,
aniž by ses jimi cítil/a ohrožen/a.
První kroky:
- Domluv si konzultaci u odborníka na duševní zdraví.
- Vyžádej si informace o všem, co se stalo, o případných důsledcích a možnostech další léčby.
- Sestav si „bezpečnostní“ plán. Ústřední myšlenkou takového plánu by měla být redukce
nebezpečí opakovaného pokusu o sebevraždu v budoucnosti. Určitě můžeš při jeho přípravě
počítat s asistencí rodiny a přátel. Nejlepší by bylo, kdyby měl plán písemnou podobu, abys
jej mohl/a nosit neustále při sobě. Aby mohl plán splnit svůj úkol, měl/a bys být při jeho
sestavování sám/sama k sobě upřímný/á. Přestože nelze podobu plánu zevšeobecňovat,
můžeme upozornit na několik bodů, které by se v něm měly každopádně objevit:
- Signály a symptomy, které mohou pomoci rozeznat vracející se sebevražedné myšlenky.
- Stanovení momentu, kdy je třeba vyhledat specializovanou zdravotní péči.
- Kontaktní informace tvého lékaře, někoho z rodiny a přátel.
- Až vypracuješ plán, který ti bude stoprocentně vyhovovat a bude pro tebe maximálně
srozumitelný, pečlivě podle něj postupuj krok za krokem. Nezapomeň, že je to pro úspěšné
zotavení zcela zásadní.
- V případě, že tě i nadále budou pronásledovat sebevražedné úvahy, je nutné, aby ses s nimi
svěřil svému lékaři a osobě, které důvěřuješ. Vyslechni si jejich radu a neváhej přijmout
pomoc, kterou ti nabídnou. Měl/a bys k nim být zcela upřímný/á, protože jedině tak může
být jejich pomoc skutečně efektivní a správně nasměrovaná.
Další praktické rady:
- Měj svého spojence. Jde o klíčovou součást zotavovacího programu. Měl by to být člověk,
ke kterému chováš plnou důvěru a můžeš k němu být zcela otevřený, především ve chvíli,
kdyby tě znovu přepadly sebevražedné myšlenky. Ve skutečnosti ti může jen prospět,
když takových osob bude víc, ať už je to někdo z rodiny nebo přátel. Pokud všechny své
pocity, myšlenky a přání budeš sdílet se svým spojencem, je velká šance, že bude v jeho
silách přispět tvému brzkému zotavení a předejít dalšímu pokusu o sebevraždu. Je velice
důležité, abys k němu byl naprosto upřímný.
- Nepodceňuj každodenní rutinu. Rozvrh pravidelných činností, jako jídla, spánku a jiných
Aktivit napomáhá minimalizovat pocit bezvýchodnosti a demotivace, které se mohou v
době zotavování objevit. Časem si zvykneš na svůj denní rozvrh a život ti bude připadat
příjemnější a lehčí.
- Věnuj se svým zálibám a koníčkům. Je to nejlepší způsob, jak překonat těžké chvíle.
Skupinové aktivity jsou v tomto ohledu vítané. Dej přednost aktivitám, které ti v minulosti
přinášely uspokojení.
- Kdyby tě zase začaly sužovat chmurné myšlenky, tyto aktivity ti mohou rychle přivodit lepší
náladu a pocit, že je ti příjemně.
- Identifikuj původ nebo počátky takových myšlenek. Může to být konkrétní úkon nebo
Předmět… Pokus se redukovat na minimum dopad těchto událostí a okolností na tvou
psychiku tím, že se jim buď úplně vyhneš, nebo se na ně naučíš reagovat jiným způsobem
než jsi dělal/a doposud. Jestliže o těchto okolnostech řekneš svému spojenci, jeho pomoc v
případě potřeby bude účinnější.
- Odstraň ze své blízkosti všechny předměty, které pro tebe mohou představovat nebezpečí.
Spojenec ti v realizaci tohoto kroku může být aktivně nápomocný, například tím, že dotyčné
Předměty převezme do úschovy. Pokud třeba bereš prášky, měj u sebe jen dávku na několik
dní a ostatní nech u svého spojence.