Pár rad pro nejbližší okolí
Obecné cíle krizové intervence v rodině:
- Zabránění izolaci suicidálního jedince (z důvodu vzniku nenávistné atmosféry).
- Rychlá „mobilizace“ rodiny (ve smyslu zajištění opory a bezpečí suicidanta).
- Poskytnutí podpory - především dětem v rodině suicidanta s vyrovnáním se.
- Posílit vzájemnou komunikaci a rodinné vazby.
- Zabránit dle možností dalšímu možnému suicidálnímu jednání ze strany dalšího
člena rodiny.
Důležitý je především bezodkladný kontakt celé rodiny včetně suicidanta s krizovým
interventem, jehož hlavním úkolem je vhodná mediace rodinné komunikace, zabránění vzniku
konfliktů a nasměrování všech zúčastněných k jiným modelům chování a jednání, aby nedošlo
k případnému opakování suicidálního jednání v rodině.
Během prvních šesti měsíců po pokusu o sebevraždu je třeba se připravit na zvýšené
riziko možné recidivy. Zajištění bezpečnosti ohroženého člena rodiny je proto třeba vidět
jako životní prioritu v tomto obtížném období.
To mimo jiné znamená držet se následujících pokynů:
- Redukujte nebezpečí nejprve v domácnosti: předměty, které představují pro člena rodiny
hrozbu. Medikamenty a alkohol jsou pouze příklady věcí, které by měly zmizet z jeho
dosahu.
- Spolupracujte se členem rodiny nebo blízkým při vypracování jeho „bezpečnostního“ plánu.
Obsah tohoto plánu je alespoň v základních obrysech uveden v předchozí kapitole jako
„První kroky“.
- Pomozte mu znovu nabýt potřebné síly k tomu, aby se mohl cítit bezpečně.
- Podporujte jej v běžné komunikaci a posilujte vzájemný respekt.
- Pomozte mu s rozhodováním. To můžete udělat i tím, že jej odradíte od ukvapených
rozhodnutí.
- Snažte se jej nepodceňovat a nechovejte se k němu jako k invalidovi.
Rodina by měla vždy projevit starost - osoba, která má za sebou pokus o sebevraždu,
potřebuje vědět, že má za sebou bezpečné zázemí a rodina je právě tím, co mu tento pocit
bezpečí může navodit. Jakmile klient vidí, že je obklopen lidmi, kteří mu pomáhají,
snadněji nabývá naděje do budoucna.
V této souvislosti neuškodí znovu připomenout pozitivní roli rodiny a přátel jakožto domácích
terapeutů v procesu rehabilitace a prevence recidivy. Jelikož jeho nejbližší sami nejlépe znají
nemocného a jsou schopni přesně popsat jeho emocionální stav i prostředí, ve kterém žije,
zůstávají nenahraditelným zdrojem informací pro psychiatrický personál